GUEST DESIGNER: Jana Bennett

Májová hosťujúca dizajnérka na našom blogu je na Slovensku menej známa Janka Bennett, ale v Čechách je ostro sledovaná pre jej úžasný clean&simple štýl a Project Life, ktorým dokumentuje každodenné chvíle so svojou rodinkou. A presne pre tieto jej kvality a očarujúce stránky sme si ju pozvali hosťovať k nám na blog, aby vám napísala o ďalšej oblasti scrapbookingu, akou je PL, a pripojila k tomu aj jej krásne fotky. 🙂 

Máme radosť, že pre nás pripravila príspevok ďalšia talentovaná scraperka a skvelá osoba v jednom. Najprv vám umožníme trocha ju spoznať a zistiť, ako prišla k svojej scrapbookovej, respektíve Project Life, závislosti. A potom sa už začítate do jej tipov, ako zaujímavo zdokumentovať svoj život 😉

1.Odkedy som závislá od scrapbookingu a čím si ma získal

Všechno to začalo přivdáním do rodiny, kde se přáníčka dávají ke každé životní příležitosti. U nás jsou přáníčka drahá, takže jsem je začala vyrábět. Co vám budu povídat, jsem ráda, že už jsou z domu; nebyly to právě zdařilé kousky. Do vod scrapbookingu jsem se plně ponořila v lednu 2014, kdy jsem objevila Project Life. Kapsičkové scrapování fotek s popisky, dokumentování každodenního života, to bylo to pravé, co jsem potřebovala pro naše děti! A pro sebe. Nevěřitelně mě tvorba našeho alba naplňuje, miluji příběh každé jedné fotografie a skutečnost, že díky scrapbookingu mohu znovu všechno prožít.

2.Ako zmenil scrapbooking môj život

Obrátil ho vzhůru nohama! A to doslova. Fotkami žiju, těším se, až je nalepím a zaznamenám příběh či vzpomínku. Baví mě si v duchu představovat, jak s fotkami naložím, jak si rozvrhnu stránku či co nového použiju. A taky mě baví celá naše komunita, přátelé a možnosti, které mi náš papírový svět přináší.

3.Môj štýl, obľúbená technika a obľúbený typ projektov

Nejčastěji tvořím již zmíněný Project Life, kdy se do plastových kapes zastrkují fotografie a kartičky. Občas uniformitu kapes nabourám velkou třicítkovou stránkou, ale ty jsou pro mě stále velkou výzvou – nějak si nevím rady s tím ohromným prostorem. I proto jsem teď začala dělat stránky velikosti 6×8 inch. Moje bezradnost s velkým prostorem je pravděpodobně ovlivněna tím, že nemám potřebu stránky hodně zdobit. Nejsem zdobící typ. Mám ráda jednoduchost, zajímavé detaily a pastelové barvy.

4. Môj najväčší scrapbookový sen

Na velké snění mě moc neužije, jsem tak trochu realista, ale jsem opravdu vděčná, že se mi takové malé sny splnily. Dostala jsem se do kolektivu báječných holek se stejnými zájmy, společnými silami děláme radost ostatním, a hlavně, mohu se věnovat něčemu, co mě zcela naplňuje a těší. Víc si netroufám přát. I když, jednou bych se ráda podívala na nějaký kreativní veletrh a zažila tamější atmosféru. Tak to by mohl být takový větší sen.

Než se dáme do tvoření, chtěla bych moc poděkovat Kristínce a Martince za velmi milé pozvání na blog. O to milejší jejich pozvání je, když vím, že moje tvorba ne zcela odpovídá zaměření vintage e-shopu. Již v úvodu jsem několikrát zmínila Project Life. Jde o systém vkládání fotek a kartiček do plastových kapes. Becky Higgins, která Project Life vymyslela, tak přišla s úžasným odvětvím scrapbookingu, do něhož se může pustit i zcela nezkušená scrapařka (tak jsem ostatně začínala i já).

Z balíčku, který jsem od Marti dostala, jsem měla velkou radost. Materiál je lehce ve stylu vintage, ale barevně velmi příjemný, a tak jsem se těšila, jak to všechno použiju.

Tvorba Project Life alba je velká závislost a úžasná záležitost, ale také tvoření vyžadující určitý systém a, chcete-li, i disciplínu. Tou já sice letos příliš neoplývám, neboť jsem nabrala úctyhodný skluz, ale je důležité si aspoň nějakým způsobem řadit fotografie. Já dělám album po týdnech, vždy jeden týden na jednu stranu. Sejde-li se událostí více, roztáhnu se na strany dvě. Již při výběru a kolážováním fotek si určím, s jakou kapsou (designem kapsy) budu pracovat a podle toho fotky vyvolám. Následující kapsa je menšího formátu než 30×30, neboť jsem věděla, že fotkami velkou kapsu nezaplním.

Marťa mi poslala papíry, které se dají rozřezat na kartičky, a toho jsem patřičně využila.

Druhá strana kartičkového papíru byla linkovaná, ideální základ pro journaling – psaní textů.

Velmi ráda si hotové PL (zkratka pro Project Life) kartičky stříhám k obrazu svému. Zde se mi třeba líbil drobný nápis, kterým jsem ozdobila fotku s dcerou.

V PL uplatníte různé razítkovací abecedy. Já už jich mám slušnou zásobu a stále nemám dost. Tahle je však nejoblíbenější! Ideální font i velikost.

Vellum, to je další srdcová záležitost! Moc ráda ho používám na zjemnění stránek a na detaily. Tady se mi báječně hodil k utlumení tmavších tónů velké fotografie. Následuje můj neoblíbenější tip – vyříznout do vellum kruh v místě, které si přejete zdůraznit. Skvěle pak bude z fotografie opticky vystupovat.

Tímto způsobem navíc získáte i místo na journaling či všeříkající nápis. Nemám bílý razítkovací inkoust, černý mi přišel hodně tvrdý, a tak jsem zvolila embosování. Vellum díky své průhlednosti umožňuje opsat jakýkoliv text. Využila jsem tedy jednu z mnoha kartiček a embosovacím perem nápis přepsala.

Journaling píšu především rukou, je to rychlejší a úspornější na prostor – na kartičku vtěsnám mnohem více psaného textu. Tady mi však více seděl psací stroj. Lépe mi sedí k celkovému lehce vintage ladění. V PL jsou velmi důležité zápisky. Co si nenapíšu, zapomenu. I díky tomu je možné dohnat skluz. A tak poctivě zapisuji do svého diáře.

Velmi ráda používám i průhledné samolepky, které se lepí přímo na fotku a dodají ten poslední chybějící detail.

Nakonec jsem stránku dozdobila enamelkami. Moc často je u mě neuvidíte, ale těm od Marti se prostě nedalo odolat.

Nyní se přesuneme do dalšího týdne. Tentokrát bez dlouhého románového popisu, neboť už určitě víte, jak na PL stránku. Ale pár dalších tipů pro vás mám. Stránku většinou tvořím NA plastových kapsách. Vyhovuje mi to tak nejlépe.

Nejprve si rozmístím fotografie. Nikdy, opravdu nikdy, není prvotní rozmístění to finální. Vždycky různě přemisťuji a hledám to nejšikovnější místo. Obecně se snažím fotky, které míří tzv. doleva dávat na pravou stranu. Nejlépe je to vidět na fotce dětí se sedmikráskami. Děti jsou na fotce v pravé části a více prostoru je nalevo. Nedokážu si tuto fotografii představit v jakékoliv levé kapsičce. Dle mého by to opticky rozpůlilo stránku.

Jistě také schováváte různé vstupenky, jízdenky, účty. V PL je to skoro povinnost. I když je všechny nejsem schopná použít, dost často se dá něco zajímavého vystřihnout. Jako třeba tento červený balónek.

Udělala jsem z něj hned celou kartičku.

Na fotky razítkuji ve stavu nejvyšší nouze. Mnohem raději si vypomůžu samolepící abecedou. Abych věděla, kam přesně lepit, naskládám si písmenka nejprve na okraj pravítka a pak už stačí jenom horní část písmenek na vhodné místo přitisknout.

Některé fotky mají tendenci se na barevném podkladě ztrácet. Velkou službu udělá bílý rámeček (nebo jiné barvy, ale já nejraději bílou). Místo dlouhého vyměřování fotku na čtvrtku nalepím a teprve poté obstřihnu.

A tady už je hotová stránka. Krásně jsem si vystačila s polovinou scrapbookové čtvrtky, kterou mi Marťa poslala a použila jsem ji z obou stran. Opět jsem stříhala do kartiček (viz květy vpravo nahoře) a tentokrát psala journaling rukou, abych se mohla pořádně rozepsat (a to já ráda).

Na konec několik detailů.

Na této kartičce jsem journaling psala na bílou čtvrtku, která je zasunutá pod fotkami. Lépe písmo vynikne, než kdybych ho psala přímo na podkladový papír.

Tak a tímto se s vámi rozloučím. Ještě jednou děkuji děvčatům z Vintage Crafting, že mi daly prostor představit na jejich blogu něco málo z Project Life oblasti. A jestli tento příspěvek naláká na PL tvoření aspoň jednu z vás, tak to všechno splnilo svůj účel a já mám velkou radost. Neboť Project Life, to je život!

Janka, ďakujeme za rozkošný príspevok a milé slová na náš účet! 🙂  Prajeme ti veľa ďalších nápadov pri tvorbe tvojich očarujúcich PL stránok, ktorými sa odteraz budeme kochať na tvojom blogu so železnou pravidelnosťou 😉